2. Noční Divočina

O konání druhého ročníku této značně punkové běžecké akce  se dozvídám při brouzdání v temných vodách Chlubila https://www.facebook.com/Divo%C4%8Dina-343270865842152/ ,a protože o prvním ročníku mám ty nejlepší reference, nezbývá, než se Divočině jet podívat na zoubek. Vypečenost je to řádná a už start je lehce neklasický v podobě otevření dveří vlaku ve stanici Hejnice. Protože drtivá většina lidí jede z Liberce, nádraží se plní již pěknou chvilku před odjezdem a zájem o destinaci Hejnice pravděpodobně značně hýbe místní statistikou prodejů. O cíli většiny osazenstva vlaku není vzhledem k běžeckým mundůrkům nejmenších pochyb a nakonec to odhaduji na pěkných 60-70 kousků.

V Hejnicích všichni ještě s úsměvem na tváři vyráží vstříc temným Jizerkám a celé pole se samozřejmě velmi rychle dělí na závodní chrty,chrty a nechrty. Já se vzhledem ke svému minimálnímu letošnímu náběhu držím lehkého klusu a jakmile začíná výživné stoupání na Ořešník, přecházím jako většina ostatních na chůzi. U vrcholového kříže fučí až to pěkný není, takže rychle dávám selfíčko dle pravidel a lesním závětřím vyrážím směr Holubník. Protože tuhle část hor znám minimálně a je tma jako v pr…. maximálně se snažím vždy držet nějakých skupinek, což se celkem úspěšně daří. Po odbočce k vrcholku začíná slíbená Divočina a sněhu, bláta, i vody pod nohama, a následně i v botech, řádně přibývá. Vrchol Holubníku je druhé selfíčkové místo, takže na důchod plánované rodinné album je bohatší o další skvostný kousek.

Z vrcholku už běžím bez doprovodu, tempo držím překvapivě bez problémů, a tak si noční běh Jizerkami, které mám sám pro sebe, opravdu užívám. U přehrady Černé Nisy je dle pravidel možné vykoupáním odečíst půl hodiny z celkového času, čehož spousta lidí využívá a já nejsem výjimkou. Na břehu se míjím se zrovna odbíhající dvojicí, a protože lázně jsou připraveny, sundavám oblečení a jdu si je pořádně vychutnat. I ve vodě je nutné udělat fotku a zrovna v okamžiku focení mi vypíná baterka. Takže pěkně z vody pro náhradní a ještě jedno kolo. Dvojitá koupel je značně osvěžující, čokoládička za odměnu doplňuje energii a až do Liberce tak podávám na svoje poměry velmi slušný výkon, díky kterému ještě předbíhám několik dalších účastníků. Cíl v klubu Had na harcovských kolejích znám ze svého vysokoškolského působení do posledního prosezeného křesla, takže jdu zcela na jistotu a nakonec z toho pro mě je suprové 16 místo, které se díky absolvované koupeli ještě o pár pozic vylepšuje. Nicméně o umístění v tomto závodě nikomu příliš nejde.

Připravená polívka je luxusní, pivko po 25km chutná skvěle a celou akci tak nelze hodnotit jinak, než ze za rok znovu na startu.

 

You may also like...