Lednová akce Ryanair řeší dilema kam vyrazit na dlouho odkládaný výlet, takže 20. ledna se s Lindou scházíme na pražském letišti a vyrážíme směr Dublin. Během letu se letušky snaží pasažérům na palubě prodat všechny braky světa, včetně stíracích losů, a přihodit tak nějakou tu korunu navíc do Rayanaiří kasy. U nás sice s nákupem neuspěli, ale aspoň cesta rychleji utekla.
V Dublinu jsme kolem osmé večer a přímo z letiště bereme přímý doubledecker do centra, který nás vyhazuje skoro hned u našeho ubytování v hostelu Generátor. Z podniku se vyklubal sen každého hipstera, ale vše je nové, opravdu čisté a na sdíleném pokoji v poměru k irským cenám i levné, takže paráda. Bezproblémovou cestu odcházíme oslavit do jedné z mnoha typických irských hospod a samozřejmě jak jinak než na Guinness.
Na poloostrov Howth
Ráno se moc nechce vstávat, díky čemuž na cestu vyrážíme až kolem deváté hodiny. Cílem je městečko Howth na stejnojmenném poloostrově, kam jezdí vlak z centrálního nádraží Connolly a kde máme v plánu projít několikahodinovou cestu podél pobřeží. Na vlak jdeme pěšky a procházíme kolem jedné z moderních dominant Dublinu, což je Spire. Linda jej okamžitě překřtila na kovovou tyčku, což jej celkem přesně vystihuje a jinak už mu neřekneme.
Značená cesta začíná prakticky okamžitě po vysednutí z vlaku, a protože je typicky irské počasí, tak se ještě jdeme posilnit čajem a polévkou neznámého složení v opravdu ale opravdu malé kavárničce kousek od nádraží. Trasa vede přímo po útesech nad mořem a je to opravdu nenáročná výletovka s výhledy na moře a vlny, které bez přestání buší do skal. Obejít celou trasu a vrátit se zpět nám trvá až do tmy a to jsme se ani moc neflákali. Výjimkou byla jenom pauza na test Lindina kosmického jídla ohřívaného přímo v obalu pomocí chemické reakce. I když to nezní právě lákavě, chutná skvěle a navíc je s ním při ohřívání celkem zábava. Zpáteční cestu nám ukazatele navigují přes golfové hřiště a místní bláto z hromad mezi greeny z nás pak odpadává nejenom ve vlaku, ale i na hotelu a ze mě ještě v Praze. Večeři řešíme ve Sparu a já si jsem skoro 100% jistý, že na kravský sýr s borůvkami už se nikde nachytat nenechám.
Za celý den jsme se poměrně významně uchodili, ale protože je celá akce rychlovka, nejsme žádný másla a zítra už letíme zpátky, tak se ještě hecujeme a jdeme obhlédnout, kde že to vyrábí ten slavný Guinness a Jameson. Oboje nacházíme, vzhledem k večerní hodině samozřejmě nic zajímavého nevidíme a promrzlí jdeme zase zpátky.
A už zase zpět
Vstáváme velmi podobně jako předchozí den, což znamená ještě volné dopoledne. Využíváme ho k lehkému prozkoumání centra města, které naštěstí není příliš rozsáhlé a většina zajímavostí je natěsnána na velmi malé ploše. Hledání nám usnadňuje sympaťák s chytrým telefonem, který vypadá jako když pracuje v Google, a taky že ano. Pak už jenom rychlý oběd a nabíráme směr letiště. U bezpečnostní kontroly před námi jde mladý pár, kterému celník vytáhl z příručního zavazadla růžová plyšová pouta a další propriety podobného charakteru. Páreček i celník v obličeji významně rudnou a asi nikdo z nich není moc rád. Ale nám alespoň čekání rychleji uteklo.
Rychlý let bez komplikací a s padající tmou jsme již zpět v Praze.
